Aranel asi silný zážitok, ktorý sa drží v hlave.
Co se vám dnes zvláštního zdálo za sny?
15. prosince 2016 12:58
...procházíš opakovaně nějakou životní situaci, ktera je pro tebe obtížná na zvládnutí, nebo situaci, kterou opakovaně neprocházís tak, jak by jsi měla, nemáš ji zvládnutou...
Pokud jsi ale momentálně v životě v pohodě, přikláněla bych se k tomu, že to znamená, ona maturita, blížící se porod. To je také taková zkouška...
(pro své uklidnění si můžeš v hlavě, pokaždé, když si vzpomeneš, opakovat, že všechno bude v pořádku, že to pro miminko i pro Tebe proběhne tím nejlepším možným způsobem. Síla myšlenek je nedoceněná... Budete v pořádku urcite
)
... létání většinou znamená schopnost umět se podívat na jistou situaci s nadhledem, resp. že z jiného úhlu pohledu to vlastně vůbec není tak strašné...
...tak to bude k různým životním situacím...
Dnes nad ránem extrémě ošklivej sen. Byli jsme v Tatrách a u vodopádů vlezli do jeskyně kde zrovna hibernoval medvěd , kterého jsme vzbudili. No a dál to bylo jako v těch zprávách, jak ten Slovák machá před medvědem tou sekerou, akorát já neměla sekeru. Pořád říkám, že se nebudu dívat na zprávy.
Asi nejdivnější sen za dlouhou dobu. Někdejsem cestovala nebo dovolenkovala. A byla tam barbucha (snad mi to promineš!)
A milostně se po mně sápala! Pod ručníkem! A viděli to lidi!Ale byl to hezký sen, byla ksem ráda, že mě má ráda.
Koukám jsem úplný břídil, mně dneska ve snu akorát někdo zasednul místo u stolu...
Prominu ráda, když jsem tam byla vlastně za kladnou postavu 
Mohlo to bejt horší
Tento sen potřebuje trochu kontextu. Psala jsem večer kamarádovi, s kterým se bavíme o muzice, že je pro mě poslední týdny kvůli tomu, co řešíme v rodině se zdravím, těžké něco poslouchat, jelikož jsem nervově vyčerpaná a prožitkově otupělá. Jakmile se trochu uvolním, už cítím, jak mi to všechno zvedá dekl a rádo by vyhřezlo, tak radši zase rychle zabouchnu. Je zkrátka až příliš náročné být v kontaktu s plným prožíváním.
No a v noci se mi zdálo, že se blížím k vodopádu. Čím jsem byla blíž, tím víc zněla i hudba, moc krásná. Bylo to hodně velké a silné, ale ne hrozivé nebo ničivé. Majestátní přírodní scenérie. Nic kalného, žádné záplavy, jen mocný proud, který jde svou cestou. Tvaruje krajinu po svém, jistě, ale současně do ní přináší život - všechno kolem bylo nádherně bujné a zelené. Pozorovala jsem scénu z nadhledu a viděla člověka, který tu hudbu zkomponoval. Byl to jeho vnitřní svět, velké a silné emoce. V detailu byl vidět jeden ještě menší, jeho mladší já. Ten vše prožíval bezprostředně a nám se jevil už jen jako namalovaný, byl součástí scenérie. Oba měli orientální rysy, ale věděla jsem, že patříme k sobě. Jako bychom postupně rostli tím, co se děje, překonávali to a vstřebávali. Získávali jsme postupně nadhled, schopnost vnímat širší obraz, aniž by se ztratilo cokoli z intenzity. Bylo to úchvatné.
Tak si říkám, že se možná nechám uchvátit, až na to přijde. Že prožitkovou kapacitu asi mám, i když mi to tak nepřipadá, a že v tom nakonec není nic zlého, pustit emoce na plné kule. Párkrát jsem teď u hudby měla až náběh na panickou ataku, jednou se mi dokonce chtělo zvracet, zkrátka mi prožitky opravdu připadaly ohrožující, byla jsem přehlcená. Ale stáhnout hořáky a otupět není řešení. Ta živost mi chybí.
Jitka77 přeju ti, ať je brzy zase líp...
Jitka77 krásný sen. dej si čas. objímám
Odcházení blízkého prostě je těžké. Jsme ve fázi domácí hospicové péče, tedy v jiné domácnosti, ne u nás, ovšem kupříkladu s doporučením lékařky příště už tu záchranku ani nevolat... což zase všichni zúčastnění potřebují emocionálně vstřebat. Nechávám se tou zkušeností proměnit. Bere si to hodně kapacity, ale člověk si zase nesmí nechat těžkostmi zaplnit celý obzor, neprospěl by v důsledku vůbec nikomu. Dřív jsem měla sklony k uvažování buď/anebo, do některých emocionálních vod jsem se radši vůbec nepouštěla. Ale člověk opravdu roste a vyzrává. Někdy si neuvědomuje, jak moc...
Jitka77 takové situace jsou velmi těžké pro všechny. a troufnu si říct, že ještě více pro citlivé duše
Tak abychom ty vznešené myšlénky vyvážili, dnes se mi zdálo o muži, který chtěl aplikovat omlazovací kůru na základě článku v časopisu a skončil se zakrváceným penisem 
Ten jsem tedy neviděla, jen skvrnu na šedivých vyboulených teplákách a nevěřícný raněný pohled dotyčného...
z 12. na 13. dubna se mi zdál sen, na který nemůžu přestat myslet.
odehrávalo se to v předsálích divadla, nebo spíše při příchodu do nějakého alternativního divadla. u každých dveří (většinou prosklených) stál nějaký člověk - jako hlídač, nebo uvaděč. v podstatě nás (naši skupinku) jen zdravili a nebo vítali.
byla jsem tam s partnerem. byl to krásný sličný mladý muž andělské tváře, postava akorát k mé výšce, vlnité světle hnědé vlasy pod uši. vím, že jsem si ve snu říkala, že jsem nikdy tak krásného člověka neviděla a moje city k němu byly jen láskyplné.
u posledních dveří stál velmi vysoký muž. ne tlustý, ale ani ne hubený, žádný svalovec, krátké černé vlasy, kulatý rozplizlý obličej, takový normální ničím zajímavý chlap. jenže, když se na mě podíval a já na něj, něco mezi námi problesklo a já věděla, že je to ten nejbezpečnější bod ve vesmíru.
obejmuli jsme se. bylo ta TAK krásné, nechtělo se mi přestat. trvalo to déle ne 1,2,3 objetí. můj sličný partner byl netrpělivý. nejprve mi jen poklepal na rameno. pak mě vzal jemně za ruku, abych už šla s ním dovnitř do divadla. snažil se upoutat mou pozornost a přerušit to objetí. já tak někde vzadu v hlavě věděla, že se mu to musí podařit a nezlobila se na něj. nicméně dál jsem se utápěla v očích dlouhána, brala z nich energii a ještě alespoň na dlouhý okamžik tiskla jeho ruku stejně jako on mně.
konečně jsem od něj odvrátila pohled, ale mezi tím okamžikem a chvílí, kdy jsem pustila jeho ruku, v tu chvíli se přepsal můj pergamen osudu. když jsem se probudila, uviděla jsem na budíku čas 11:11
tohle muselo něco znamenat! a před pár dny jsem si přečetla nějaký pofiderní článek o andělských číslech
Jitka77 hodně bizarní
